Barunka bloguje

In my dreams I can fly

Den blbec

Dnešní den je ejden z těch, které si opravdu zaslouží označení Den blbec.

Začalo to ranním nedobrovolným porbuzením, kdy mě ze sna vytrhl zvuk zbíječky. O patro níž předělávají koupelnu a nám se třese kompletně všechno. Onï tenké příčky v paneláku nezadrží ani ten odporný zvuk, ani otřesy. Řekněme, že to bych ještě tak nějak přežila, aspoň jsem vstala maličko dřív než obvykle.

 

Pak následoval oběd. Celý týden se těším, jak si dám kuřecí špíz se sýrem. Když jsem na něj ale nechutně dlouho čekala a pak jsem viděla kuchaře, jak se v něm nimrá napřed vidličkou a pak dokonce i rukama, aby zjistil, jestli už je dostatečně propečený, veškerá chuť mě přešla. Naštěstí jsem se maličko uklidnila poobědovým cigárkem.

 

Cesta do práce proběhla celkem bez problémů, až na ten plný autobus, ve kterém nešly otevřít okna, což je ve třiceti stupňovém horku jen malý nepodstatný detail.

 

V práci se všechno rozběhlo docela v pohodě, dokonce jsme po dlouhé době měli chviličku si popovídat, co má kdo nového a tak, prostě klasické ženské drby.

 

Pak jsem ovšem zjistila, že nás šéf obšťatsnil dárkem nad všechny dárky. dostaly jsme záchod.Sice jsme si několik týdnů stěžovaly, že ten náš nefunguje a že musíme chodit na pánský,ale netušily jsme, že se to vyřeší postavenou budkou Toi toi venku před kanceláří.Odolávala jsem dlouho volání přírody,ale pak jsem byla přinucena onu boudu navštívit. Nevím kdo tyhle boudičky vymýšlel,ale já,ač jsem poměrně vysoká (172 cm) mám prostě problém si normálně sednou na mísu, protože nohama nedosáhnu na podlahu a to mě v budce, ketrá se pohupuje ze strany na stranu maličko znepokojilo. Takže úkolem dalších dní bude vymyslet způsob, jak se vyčůrat, aniž by se budka překlopila (o vylepšování stylu budu průběžně informovat).

 

Kolem třtí hodiny jsem si udělala kafe a čekala na docela klidný den v práci. Všechno se tak tvářilo. Ovšem pak najednou přišel nějaký nečekan zlom. Slečna z depa v Brně napsala místo 26 číslo 36. A spokojeně odešla z práce domů. Je to chyba, ketrá se může stát každému z nás, ale že nás to bude stát čtyři hodiny zbytečné práce, pak další dvě plné zoufalství, to nečekal nikdo. Dokonte jsem povolaly i našeho ,,ajťáka'' z dovolené, protože jsme si myslely, že tentokrát technika zvítězila nad člověkem. Nakonec jsme problém s vypětím všech sil jakž takž vyřešily, ikdyž hlavní ztráty se budou počítat až zítra, to teprve bude mazec a to bude naštvaných telefonátů,, vůbec to nechci domýšlet.

 

A závěrečnou korunu tomu dal L., který hned jak jsem nastoupila do auta řekl se zamilovaností v hlase ,,Ahoj Beruško.'' srdce mi zaplesalo radostí, že si konečně uvědomil, že já jsem pro něj ta pravá a jediná. Až vzápětří mi došlo, že si vlastně ani nevšiml, že už jsem do auta nastoupila a že u ucha drží mobil.

 

Takže bilance dnešního dne.

 

Bolí mě nohy, záda, oči od počítače,

jsem zpocená jak vrata od chlíva (konečně vím, co tím babička vždycky myslela),

hlad mám jak vlk a

ještě ke všemu mám sebevědomí na nule a chlap o kterém jsem si myslela, že by mohl být ten pravý se ukázal jako naprostý ignorant a idiot.

 

A JAKÝ JSTE MĚLI DEN VY?

Reklamy

Single Post Navigation

One thought on “Den blbec

  1. kretka on said:

    já sjem ěmla asmozejmě pěkný den— to s kadibudkou před kanceláří je tedy slná káva. brrr

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: