Barunka bloguje

In my dreams I can fly

Výzva trvá

Přihodím pár zážitků z víkendu, což ovšem neznamená, že přestávám pátrat po muži mých snů.

V pátek jsem se v třicetistupňových vedrech vrhla do autobusu z Prahy domů. Kupodivu jsem cestu přežila bez větší újmy a hodinku po příjezdu domů už jsem vyrážela na další tah.

Tentokrát na celý víkend. Ikdyž se mi zpočátku moc nechtělo, opět to předčilo moje očekávání a já jsem se maximálně pobavila a odpočinula jsem si (psychicky). Co se týče fyzického stavu, ten je po tomhle víkendu nepopsatelný.

Potkala jsem kamarády, ketré jsem roky neviděla, seznámila se s lidma, se kterýma se na podobných akcích míjím už 15 let, vypilo se pár piv, nějaké kořalky a nasmáli jsme se snad úplně všichni do sytosti.

Jediným maličko stresujícím bodem v jednu chvíli bylo, kdy se na jednom místě objevilo několik mých bývalých přítelů. Jelikož netrpím na histerické rpzchody a s většinou svých bývalých partnerů se dokážu i nadále bavit, tak jsme přirozeně pohovořili i tentokrát, ovšem bylo to maličko divné. Zvlášť, když si nejsem u všech jistá, kdo o kom ví a kdo ne. Ovšem podařilo se mi je oddělit a s každým z nich prohodit alespoň pár slov, což bylo moc fajn. Zvlášť s jedním človíčkem (on už ví).

noc ze soboty na neděli se nám začala maličko kabonit ve chvíli, kdy začalo maličko pršet, rapidně se ochladilo a posledním impulzem k otmu, abych si šla lehnout bylo, když došlo pivo. A jelikož už zbyla k pití jen zelená a Alpa, usoudila jsem, že je poslední šance zdrhnout a nezvracet ještě před spaním.

Ráno rychlé balení a hupky dupky domů. Naložili jsme maminu a vyrazili jsme směr Holašovice, kam každoročně jezdíme na jarmark řemesel. Ani letos jsme neodjeli s prázdnou a máme plnou kuchyň nových mističek s pokličkama a jelikož jsem si nevzala kabel k foťáku, máte smůlu a neuvidíte je. Nechtělo se nám tak moc rychle domů, tak jsme vyrazili okreskama přímo za nosem, projeli jsme kouskem Šumavy, několikrát na¨razili na vojenský prostor Boletice a nakonec se přes Prachatice a Hoštice s parádním obídkem (asi v pět hodin) vrátili domů.

Teď ještě návštěva babičky a já z posledních sil píše tenhle blog a za chvilku padnu úplně mrtvá a zítra mě před desátou nic nevzbudí. (Koneckonců, naplánovat si můžu všechno, ne???)

Ještě jeden malý vzkaz, jelikož nevím, jestli PJ čte komentáře. Máš nějaký kontakt (myslím tím někoho známého) na Petřinách???

Omlouvám se, že s tím pořád otravuju, ale prostě mě tenhle chlap stojí za trochu námahy. Proč to nezkusit, třeba mi to vyjde. Pokud by měl někdo nějaký nápad, jak se k němu přiblížit, tak ocením všechny rady, vážně.

Reklamy

Single Post Navigation

One thought on “Výzva trvá

  1. PJ on said:

    Ahoj, kontakt na tamější hasiče teda nemám, ten telefon co jsem ti psal minule jsem jen prachsprostě vygooglil ;-)Ale něco ti povím: jestli o něj opravdu stojíš, tak nebuď srab a na tu ústřednu zavolej a udělej to přesně tak jak jsi to napsala v minulým komentu: prostě jim řekni že bys chtěla kontakt na toho jak vás dne toho a toho provázel, kdyžtak přihoď nějakej ten osobní popis, nějaký poznávací znamení, oni určitě budou vědět kdo to byl. Nevím co by na tom bylo blbýho, seber odvahu a jdi do toho 🙂

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: