Barunka bloguje

In my dreams I can fly

Archive for the month “Duben, 2014”

Lidské hyeny

Zprávu o tom, že zemřela Iveta Bartošová jste už jistě zaznamenali. Nejde se jí totiž za žádnou cenu vyhnout. Je mi líto člověka, kterému se nedostalo pomoci. Je mi líto zmařeného života a je mi strašně líto rodiny a lidí, kteří ji znali.

Nepřestávám ale žasnout, nad lidskými hyenami, kteří profitují na něčí smrti a kteří se z toho snaží cokoliv vytěžit.

Jaksi nedokážu pochopit lidi projíždějící okolo ve vlaku, kteří nelení a natáčí místo skonu člověka, co z otho takový člověk má? Pouští si to před spaním? Ukazuje to doma příbuzným??? Koukej mámo, zase jeden sebevrah, zařadíme si ho do rodinného alba.

Proč tihle lidé prodávají svá videa a fotky do médií? Nejsem schopná pochopit, co je k tomu vede.

Nechci se ve zprávách koukat na těla lidí přikrytá černou plachtou. Nechci sledovat, jak černí havrani nesou rakev. Natož to natáčet.

Proč mám mít denně před očima neštěstí ostatních lidí???

Chci mít v televizi alespoň jednu pozitivní zprávu a nemyslím tím zvířátko na závěr, nebo borce nakonec.

Nebaví mě večer co večer sledovat hodinové zpravodajství o vraždách, dopravních nehodách, zlodějinách, omluvách politiků. Už několik let, v zájmu svého vlastního zdraví, večerní zprávy nesleduju, ale bohužel se mi nedaří vyhnout se jim úplně.

Tak přemýšlím, co vede lidi, aby na tyhle zprávy koukali? Jak máme vychovávat děti ke slušnosti, toleranci a lásce, když jediné co vidí je hnus a špína.

Tolik negativity a hnusu, co nastřádám za hodinku před spaním není můj mozek schopný zpracovat, jak na to má reagovat mozek dítěte?

Ráda se obklopuji pozitivními lidmi, kteří něco dokázali, ale najít pozitivní článek mi dá poměrně hodně zabrat. Je to mnohem, mnohem těžší.

A já se ptám proboha proč???

Proč si děláme svět kolem sebe tak hnusný???

 

 

 

 

Reklamy

TEDx Prague

Miluju lidi, kteří mě nějakým způsobem motivují. Miluju lidi, kteří něco dokázali. A právě jsem narazila na akci, kde je tohle všechno spojené.

TEDx Prague

Určitě už se k vám na facebooku dostalo nějaké motivační video z téhle akce v zahraničí. Na internetu se objevují videa s českými titulky, takže už to není nedostupné ani pro nás, špatně anglicky hovořící, blázny.

Nyní je tahle akce pořádaná v Praze a já jsem se během okamžiku rozhodla, že to si v žádném případě nemůžu nechat ujít.

Pokud ještě nevíte, o co jde, tady jedno motivační video od člověka, kterého je momentálně všude plno. Člověka, který projel trabantem  „celý svět“.

https://www.youtube.com/watch?v=44y5m4SZcwc

A teď otázka. Nechcete to někdo absolvovat se mnou?

Ikdyž se jedná o velmi uvolněnou akci, nerada bych, aby mě někdo viděl, jak trpím samomluvou. Ti co mě znají vědí, že já prostě nevydržím celý den mlčet a nekomentovat všechno, co se kolem mě děje, takže varianta, že bych tam šla sama nepřipadá v úvahu, aniž bych se totálně společensky neznemožnila.

Velikonoce

Útočí na nás ze všech směrů, svátky jara jsou tady. Tedy alespoň já je za svátky jara považuji, protože ač posledních pár měsíců pobývám na faře, křesťanský význam Velikonoc mě jaksi míjí.

Projevila jsem sice snahu zjistit, o co vlastně jde a co se vlastně stalo, ale bohužel ani jeden z věřících, které znám, mi nebyli schopní jednoduše (rozuměj pro blbce) vysvětlit, co se vlastně slaví.

Řekněme, že si pořád vystačím s mou oblíbenou říkankou, kterou jsme odříkávaly jako děti, když jsme chodili řechtat a koledovat.

A jelikož strejda Google je všemocný, napravil i mou chabou paměť a tuto říkanku našel:

Židé nevěrní,

jako psi černí,

kopali jámu Ježíši Pánu,

aby ho jali, ukřižovali;

na Velký pátek do hrobu dali,

na Bílou sobotu z hrobu vyndali.

Od babičky si ještě pamatuji škaredou středu, o níž naše babička tvrdila, že je Škaredá, protože se vymetaly komíny, ale to pravděpodobně nebude ten správný výklad dle křesťanského kalendáře. A Zelený čtvrtek, z čehož si pamatuji jen to, že by se mělo jíst něco zeleného.

Nějak přemýšlím, jak se vytrácí veškeré zvyky a obyčeje, které přežily století a najednou si nejsme schopní ani vybavit jedinou básničku.

Minulý rok přišlo koledovat 6 chlapců, letos už to byli jenom tři. Potěšilo mě, že je aspoň tentokrát nezajímalo, jen kolik dostali peněz, ale radovali se i z vajíček. Musím ale podotknout, že šlo o děti kolem pěti let. budu doufat, že není jen otázkou času, kdy tihle hošíci pochopí sílu peněz a z nevinné zábavy vznikne honba na bakšišem.

A co u vás? Dodržujete nějaké velikonoční zvyky?

Post Navigation