Barunka bloguje

In my dreams I can fly

Viva la Toscana

Za oknem se honí mraky, z nebe padají provazy deště a jediné, co mě momentálně drží nad vodou, jsou vzpomínky na víkend.

Střihla jsem si nádherný prosluněný prodloužený víkend v Toscánsku. Řekněmě, že i když odjezd nebyl úplně dle mých představ a můj plánovač v hlavě utrpěl těžké šrámy, tak to za těch 5 prosluněných dní stálo. Obvykle mi pozitivní nálada za takového víkendu vydrží déle, ale z bávratu do práce se vzpamatovávám ještě teď.

Vše začalo tím, že jsem po Velikonocích ochořela. Už se nikdy nebudu smát chlapům, které skolí rýmečka, protože dneska už vím, že buď jsem 100 % chlap, nebo je rýmečka vážně smrtelná choroba.

Zle mi bylo dokonce tak, že jsem se odhodlala a navštívila pána v bílém plášti. Dalším poznatkem je, že rýmečka úplně sežere mozek, protože já, ač obvykle nepolknu ani acylpyrin, jsem si nakoupila léky skoro za 500,- a vůbec mi to nepřišlo divné. Dokonce jsem i přistoupila na to, že budu mít antibiotika, která se stříkají do nosu. Tady už musí být, těm z vás, co mě znají, jasné, že jsem zešílela. Nikdy jsem si totiž do nosu nic nekápla, natož, abych přistoupila na to, že si tam něco budu stříkat 4x denně pod tlakem.

Nicméně jsem se po 14 dnech hekání, pití čajíčků, válení se v posteli a sledování serálů, vymarodila. Hrdě jsem všem oznámila, že jsem přežila nejpříšernější nemoc, která kdy lidstvo napadla a odjela jsem na konferenci.

V úterý v 18:00 mi z posledních sil (zapomněla jsem nabíječku) zazvonil telefon, že jestli jedu zítra do Itálie. Načež jsem odvětila, že o ničem nic nevím a že nikam nejedu. To ovšem nebylo přijato jako správná odpověď a já ve středu 12:00 stála nachystaná (chaoticky sbalená) u auta a čekala, kam, že mě to tedy ti moji dárečci tentokrát odvezou.

Cesta byla náročná. Cestou jsme nabírali kamaráda v Rakousku, což pro mě, jako jediného německy mluvícího člena naší osádky znamenalo neustálou připravenost obousměrně překládat. V jednu chvilku jsme se dokonce po jednom telefonátu do Ruska přistihli, že místo česky spolu mluvíme rusky a já plynně překládám do němčiny, aniž by si toho někdo z nás všiml.

Po nekonečných 18 hodinách a skoro žádných přestávkách a čurání, jsme k ránu konečně dorazili na místo určení. Nádherné hory, sluníčko, ježdění, jídlo, pití, skvělí lidé, no prostě pohádka. Podotýkám, že to modré není moře, ale mraky ;o)

Toscana

Toscana

 

Advertisements

Single Post Navigation

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: